Zůstaň klidné, srdce moje, zůstaň klidné
Není pevné, co se životem jen mihne
Ani láska, co šla kolem a co minula tvůj dům
Co do větru vkorunách když nedá sílu kořenům
Zavedu tě do lesa, do nejhlubšího lesa
A tam tě svedu zcesty, tam tě opustím
Přikryju tě větvemi, zaházím tě listím
Zbyde ztebe jen hromádka vybělených kostí
Jak zuhynulý srny
Jak zuhynulý srny
Vynesu tě na skálu, až na okraj útesu
A tam shodím dolů, ze sebe tě setřesu
Jako kámen ze srdce, jak srdce zkamene
Odletíš a nebudeš a já také ne
Zmizíš beze stopy
Zmizíš beze skvrny
Kdyby hora mohla mluvit, kdyby kámen hořel
Poručím jí vrhnout se do nejhlubšího moře
Že láska hoře přenáší, bolesti a šrámy
Zapálit ji, nechat shořet jako stoh slámy
A všechno mezi námi
Všechno mezi námi
Zlá, zlá zlá, zlásky ktobě
Zlá, zlá zlá, zlásky ktobě
Zůstaň tichá, duše moje, zůstaň tichá
Otupí se osten, který zraňuje a píchá
Je to jen kámen, který čeká, až ho voda omele
A každá jizva bojovníka časem zdobí na těle