Kolíbka nářků bezcitně se houpá
Na svoje slova jen ty jsi skoupá
Neříkáš nic o tom, co se v tobě děje
A s hrůzou tušíš, jak druhý já se uvnitř směje
Jsi posedlá svojí touhou, znáš jen sebe pouhou
Do svýho já se často noříš
Kýčovitý slova zášti si často říkáváš
Zarejváš vztek do země a hoříš
Nesnesitelnej ten pocit mozek rozkládá
Všechno krásný, co bylo, v tobě uvadá
Bezmocnost a vztek, dotek mrazivej
Zoufalá jseš, bezradná, tak se podívej
Už nechceš trpět, o smrti přemítáš
Cestu do pekel vydlážděnou skutky máš
Ukončit tu bolest je jedinej tvůj cíl
Stejně, když už víš, že zbejvá jen pár chvil