Nádhernou bolest a pach krve při půlnočních proměnách, doprovází vytí vlčí, který tone v ozvěnách. Mlžný opar pluje tmou a na magický znamení je z člověka vlk, z vlka člověk, co každou noc se promění. Nešťastní, unavený nesou úděl svůj a každou půlnoc musej stůj co stůj, zpátky z říše lidí, ale sami nechtějí. Smrt je nevykoupí je to prokletí, trvající staletí... Plamenný voči ve tmě vodrážej hvězdy vzdálený, touha po volnosti za cenu prokletí duše na prach spálený. To jsou vlkodlaci, který se ve tmě ztrácej, z lesů do města se vracej.
Nešťastní, unavený nesou úděl svůj a každou půlnoc musej stůj co stůj, zpátky z říše lidí, ale sami nechtějí. Smrt je nevykoupí je to prokletí, trvající staletí... Osud v kapuce hladí je po tvářích, jejich bolest občas utiší. Píseň vlkodlaků často zaznívá, ale nikdo z vás ji neslyší. Psychiatři je v knížkách nenajdou, vlčí lidi tady stejně jsou. Nešťastní, unavený nesou úděl svůj a každou půlnoc musej stůj co stůj, zpátky z říše lidí, ale sami nechtějí. Smrt je nevykoupí je to prokletí, trvající staletí...